„Vykrádání textů“ z cizích webových stránek

Pokud začínáte své online podnikání úplně od píky, je jasné, že zvažujete každou počáteční investici dvakrát – rozjezd podnikání je vždy finančně náročná záležitost. „Ulehčení“ startovním nákladům je tedy více než vítané.

Při tvorbě webových stránek – a vaší online nabídky - se určitě nevyhnete nákladům na tvorbu webu. Pokud nepoužíváte krabicová řešení (šablony), určitě doporučuji nešetřit finance na smlouvě s webaři. Jen tak budete mít jistotu, že nekupujete zajíce v pytli a že web, za který platíte, bude opravdu váš. Nezapomeňte si ve smlouvě ujasnit, jestli si můžete web sami (nebo s cizí pomocí) dál upravovat, jaké jazykové mutace smíte nebo nesmíte používat, jak je to s právy k CMS, jaká je reakční doba týmu v případě poruch a výpadků a ujasněte si, co se bude dít, pokud budete chtít časem tým, který vám web vytvořil, vyměnit. Na této smlouvě opravdu nešetřete, abyste po čase nezjistili, že nemalé peníze, které jste investovali do vývoje webu, odchází spolu se studiem, s nímž jste se po pár letech v ne úplně dobrém rozloučili.

Pojďme se podívat na samotný obsah

Weby vašich konkurentů mohou být v ledasčem inspirací. Nezapomínejte ale, že mezi inspirací a „vykradením“ bývá velmi tenká čára a překročení se může dost nevyplatit. Obsah webu – od fotografií, přes videa, podcasty, ale také články, jsou autorskými díly. Abyste takový obsah mohli pro své podnikání použít, potřebujete být samotnými tvůrci takového obsahu, případně k nim musíte mít smlouvu, která vám používání cizích autorských výstupů umožňuje. 

Inspirace je podle zákona v pořádku, pokud ale hranice pouhé inspirace překročíte, a část cizího obsahu si „půjčíte“, používáte cizí autorské dílo bez příslušného oprávnění. V takovém případě se vám může lehce stát, že se na vás autor (nebo majitel webu, který má licenci) obrátí a může po vás chtít až trojnásobek toho, co byste jinak zaplatili za legální použití takového obsahu. Pokud se pro svůj web inspirujete právě v cizích autorských dílech, nakračujte tedy obezřetně. 

Od kreativního obsahu – jako jsou články, videa a fotografie, pojďme k trochu „obyčejnějšímu“, ale častějšímu obsahu: produktové popisky, fotky a návody. Jak se zákon dívá na ně?

Autorským dílem jsou texty, které v sobě mají jako „přidanou hodnou“ lidskou kreativitu a originalitu. V případě produktových popisků se tak může jednat o dvě varianty:

1. Kreativní popisky, u kterých na první pohled poznáte, že si je vzal do parády copywriter s rozšafným perem. Budou na první pohled jiné, vtipné, košaté. Prostě „originál“ – v takovém případě si jejich „vypůjčením“ koledujete o porušení autorských práv a tedy o výše uvedenou povinnost zaplatit až trojnásobek obvyklých nákladů. Majitel „vykradeného webu“ si ale může vybrat a chtít po vás případně skutečnou škodu a to, o co jste se obohatili. V takovém případě se odškodnění může šplhat i do daleko vyšších částek, než jen trojnásobku nákladů na copywritera.

2. Jednoduché popisky (například: tiskárna HP deskjet 2030, inkoustová, vhodná pro tisk do domácností a menších kanceláří). Na první pohled je patrné, že v případě těchto (zřejmě i častějších) textů si copywriter vzal za své strohý, praktický popis a lidská kreativita se v tomto případě dostala na druhou kolej. Nenechte se ale mýlit. I v takovém případě jsou popisky zákonem proti „vykradení“ konkurencí chráněny prostřednictvím tzv. nekalé soutěže. Proč? Ušetřili jste si práci – a tedy i náklady - na tvorbu textů vlastním týmem. Navíc od vaší konkurence, pro vlastní podnikání. To je proti tzv. dobrým mravům hospodářské soutěže. Majitel ukradených textů může chtít stažení takových popisek, náhradu škody, zaplacení částky, o kterou se konkurent obohatil (třeba tím, že nezaplatil vlastní tým) a případně i (veřejnou) omluvu.

Stejnou obranu jde použít i proti používání kreativních popisků, nekalá soutěž a zneužití autorského díla chodívají u soudů ruku v ruce.

„Inspirovala“ se takto konkurence právě od vás? V takových případech většinou klientům radím obrátit se na protistranu a dohodnout se. Soudy dnes bývají drahou záležitostí – myslete nejen na vynaložené finance, ale i vaši energii, práci týmu, který bude muset být právníkovi po ruce, a čas. Navíc, pokud se u soudu dostanete do pozice žalobce, je potřeba počítat s tím, že budete muset prokázat, co se vlastně stalo. Tedy prokázat svá práva k popiskům a to, že se konkurence inspirovala právě od vás. A v tom může být kámen úrazu. 

Určitě nezapomeňte udělat podrobnou dokumentaci webů na obou stranách – printscreeny, v odhodlanějších případech ideálně notářský zápis. Pokud váš právník bude potřebovat k ruce informace o tom, jak web (váš nebo konkurenta) vypadal v minulosti, existují dobré nástroje, které vás „vrátí v čase“. Mým oblíbeným pomocníkem v těchto věcech bývá například https://web.archive.org. Máte-li štěstí, vrátí vás k webu a jeho podobě do doby, kterou potřebujete prokázat. 

Související neřestí bývá také stahování všeobecných obchodních podmínek, zásad zpracování osobních údajů (GDPR) a podobných dokumentů. 

I tady ale doporučuji dát nohu z plynu. Kromě toho, že kopírováním cizích obchodních podmínek dochází k porušování autorských práv, jedná se taky o nekalou soutěž. V těchto případech bývá prokazování daleko jednodušší. U některých dokumentů se dokonce můžete setkat se záměrným písařským šotkem – kterého si „přebírající“ podnikatel nevšimne a původní autor o něm moc dobře ví. Prokázaní zkopírování je pak otázkou pár vteřin.

Kopírování obchodních dokumentů nedoporučuji ještě z ryze praktických důvodů – nikdy nevíte, jak podnikání vaší konkurence vypadá a která ustanovení dokumentů mají ušitá na míru po debatě s právníkem. Každé podnikání je jiné a pokud nevidíte pod povrch, můžete se při první obchodní havárii těžce spálit. Všeobecné obchodní podmínky tak určitě doporučuji psát vždy na míru, případě vzory nechat zkontrolovat právníkem, který ví, jak váš byznys funguje. Pokud máte v plánu podnikat dlouhodobě, tato investice se vám postupem času vyplatí.